Otázky a odpovědi: Co je narcistická porucha osobnosti a jak jednají lidé s touto poruchou?

Zjednodušeně, jedinec s narcistickou poruchou osobnosti potřebuje být v nějakém směru dokonalý či velkolepý a kvůli naplnění této potřeby vykořisťuje jiné. Pokud ho ostatní nevnímají jako velice velkolepého či dokonalého v určitém směru, dokáže velice ublížit. Jedinci s narcistickou poruchou osobnosti používají mnoho forem psychického násilí, včetně manipulace, ignorace a podobně. Mohou se uchýlit i k fyzickému násilí. Partneři těchto osob bývají vzájemným soužitím zcela vyčerpáni a poškozeni po psychické stránce. Přitom podle psychologů jedinci s narcistickou poruchou osobnosti nežijí šťastný život, trpí osamělostí, depresemi a úzkostí (Rohr 2001). Část z těchto jedinců nevnímá kritiku okolí, pro další část je kritika nesnesitelná a působí jim vnitřní utrpení. Pro tuto poruchu je typické, že jedinci reagují hněvem či pomstou na kritiku či na cokoliv, co považují porušení svých samozřejmých nároků.

Podle definice DSM ([Anon] 2000) je pro narcistickou poruchu typický prvek velkoleposti, (v představách i v projevech chování), který prostupuje vším, potřeba být obdivován/obdivována a nedostatek empatie (t.j. neschopnost vcítít se do druhých, litovat druhé, uvědomit si, co druzí cítí ). Projevuje se od ranné dospělosti, a lze ji rozpoznat podle pěti či více následujících znaků:

1. Osoba se považuje sama sebe za přehnaně důležitou
2. Zaměstnává se myšlenkami na svůj bezmezný úspěch, neomezneou sílu, krásu, oslnivost či ideální lásku
3. Věří tomu, že je mimořádná a vyjímečná
4. Požaduje přehnaný obdiv
5. Domnnívá se, že má mimořádná práva, nebo má mimořádné nároky vůči jiným (chce víc, chce všechno, požaduje a ostatní mají automaticky nároky této osoby plnit )
6. Vykořisťuje jiné
7. Neopociťuje empatii
8. Často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jí
9. Chová se arogantně, povýšenecky nebo má takové postoje

Jedinci s narcistickou poruchou osobnosti jsou často velmi charismatické, šarmantní osoby, které umí být vstřícné, pokud je jejich protějšek bezmezně obdivuje. Pokud se proti nim jejich protějšek prohřeší nějakou malicherností, bývá odmrštěn nebo trestán.

Lidé s narcistickou poruchou osobnosti investují hodně energie do „dobývání“ partnera. Když partner neodpovídá jejich očekáváním absolutně, pohrdnou jím a nemilosrdně, nekompromisně a neúprosně jej opustí. Jejich chování k partnerovi, lze vyjádřit heslem: buď budeš takový, jakého tě chci mít, nebo pro mě přestaneš existovat (Rohr 2001)! Takové jednání je pro jejich partnery s předchozí traumatickou zkušeností velice bolestivé a navíc vede často k emocionální závislosti partnera (Rohr 2001), které celou situaci zhoršuje. Toto nekompromisní opuštění nevyhovujícího partnera bývá u lidí s narcistickou poruchou osobnosti, považovaných za „dominy“ nebo „dominanty“, někdy v BDSM komunitách zcela mylně hodnoceno právě jako projev vysokého stupně jejich „dominance“ a „zásadovosti“.

Stáří, nemoc a smrt vyvolávají u jedinců s narcistickou poruchou osobnosti veliký strach. Charakteristickým pocitem je závist, ovšem vyjadřovaná nepřímo, tím, že takový člověk mnohdy nenápadně ničí pozitivní věci okolo. (Rohr 2001) Pro sebe tito lidé vyžadují velkou ohleduplnost a pochopení, ale dokáží vyvinout jen málo soucítění pro problémy svých bližních. (Rohr 2001) Nelze u něj tedy předpokládat velkou snahu o dodržování limitů partnera nebo o to, aby některé zážitky byly příjemné i partnerovi, pokud z toho pro něj samého neplyne přímý zisk - například vzbuzení pocitu důvěry u partnera, který může později využít.

Lidé s narcistickou poruchou osobnosti se nezajímají o druhého člověka, ale o pocit „zamilovanosti“. Potřebují se „slunit“ v obdivu a potvrzování své vlastní hodnoty. Někdy, když partnera dostatečně pokoří, odpouštějí mu a snaží se chovat laskavě. (Rohr 2001) Některá tvrzení typu „za to jsem tě musel potrestat a teď jsem tak dobrý, že ti odpustím, když poslechneš a budeš dělat to, co chci“, přičemž kladené požadavky jsou mnohdy nesplnitelné, nebo zdánlivě splnitelné, jsou postaveny právě na tomto základě.

Tito lidé se hrozí deprese z opuštěnosti, stavu, který těžce snášejí. Když mají jistotu, že je vztah stmelen, opět partnera pokoří. (Rohr 2001) Tuto fázi pokoření partnera někdy vysvětlují jako následek své dominance v sexu nebo své sadistické orientace. Takové konání je však sexuálně neuspokojuje, je pro ně řešením určitého psychického stavu a nejsou schopni reagovat jinak. Jejich partnerské vztahy mají často charakter sexuálního vykořisťování (Rohr 2001).

Protože jedinci s narcistickou poruchou osobnosti požadují obdiv, věří ve svá mimořádná práva a chovají se nadřazeně, mohli by někteří hledat vzrušení v sexu se sadomasochistickými prvky, popřípadě v úmyslném trápení osob, které by vydávali za „pravý“ sadomasochismus.

Fakt, že lidé s narcistickou poruchou osobnosti si jako partnery mohou vybírat jedince hierarchicky níže postavené, než jsou oni sami, nemusí nutně znamenat, že jsou sadomasochisticky orientovaní. Samozřejmě kombinace tohoto sexuálního zaměření a narcistické poruchy osobnosti nevylučujeme. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti, ať již zároveň sadomasochisticky zaměření nebo bez tohoto zaměření, se mohou v DS, SM, BDSM komunitách vyskytovat často, pravděpodobně většinou jako představitelé hrubších praktik či méně citelného přístupu k partnerovi, neboť netrpí pocity viny a nemusí se cítit vázání tím, aby neublížili ostatním.

Upozorňujeme, že osoba s narcistickou poruchou osobnosti může s velkou pravděpodobností svého partnera psychicky nebo i fyzicky týrat a působit mu utrpení. Jedinci s narcistickou poruchou osobnosti mohou do jisté míry zlepšit své jednání vůči partnerovi, pokud vyhledají pomoc psychologa. V mnoha případech však nemusí být terapie úspěšná. Mimo to nelze zaručit, že takové osoby nebudou ubližovat partnerovi v průběhu terapie nebo po ukončení terapie. Nejjednodušším řešením je nenavazovat vztahy s osobami s narcistickou poruchou osobnosti. Zejména submisivní jedinci by se měli těchto osob skutečně vyvarovat nejenom ve vztahu, ale i ve svém okolí.