
Potěšení nebo sexuální vzrušení z pocitu bolesti (algolagnie (Petráeková V. et al. 2000)) ve skutečnosti zřejmě není „sadomasochismus“ nebo „masochismus“. Podle pramenů opírajících se o údaje získané od členů SM komunit (Eeaston & Liszt 2000; Henkin & Holiday 2003) „masochista“ například při bičování není vzrušen pocitem bolesti. Je vzrušen silným podnětem, který vnímá jako sexuálně stimulující pocit. Za jiných okolností, tj. bez určitého sexuálního vyladění, by jej tento samotný podnět mohl velmi bolet. Nevnímal by jej tedy jako příjemný a sexuálně stimulující. Některé definice sadomasochismu a masochismu tuto skutečnost odrážejí. Například Weinberg, Wiliams a Moser (Weinberg et al. 1984) zdůrazňují, že většina jedinců vítá v rámci sadomasochistických aktivit mírnou nebo jen symbolickou bolest:(„nesmí to zas tak bolet“ – což lze obtížně nazvat algolagnií). Townsend in (Sandnnabba et al. 2002) popisuje jakou součást konsensuálního sadomasochistického sexu bolest, která je oběma zúčastněným příjemná. Henkin a Holiday (Henkin & Holiday 2003) ve své knize popisují jemné i značně důrazné praktiky. Masochistu však definují jako osobu, kterou těší přijímat silné vjemy v rámci konsensuální sexuální aktivity: zcela se vyhýbají v této souvislosti pojmu „bolest“. Podle Weinberga et al. (Weinberg et al. 1984) odpovídají často jedinci na dotaz ohledně míry fyzické bolesti při sadomasochistické interakci, že „to nebolí tak moc“. Easton a Liszt (Eeaston & Liszt 2000) uvádějí, že ke vzrušení jedinců s touto sexuální preferencí je třeba určitá hladina bolesti v přesně daném okamžiku (doslova „just right pain“). Podle tohoto zdroje není příjemný pocit bolesti sám o sobě, nýbrž tento podnět je vnímán jako příjemný, nebo posouvá jedince do určitého příjemného stavu. Lze se setkat s tvrzením, že podstatou masochismu není vzrušení bolestí, tedy že masochismus není to samé jako algolagnie (Wikipedia 2006).