Otázky a odpovědi: Časté chyby IV. - Co je "důkladný výcvik" a jaké má následky?

„Důkladný výcvik“ je často snahou působit na člověka tak, aby jednal bez vlastního názoru a prožíval ty pocity, které si nadřazený člověk myslí, že má „otrok“ prožívat (brain washing, manipulace). Za tzv. „důkladný výcvik“bývá tedy často považována destrukce psychiky „cvičeného“ jedince.

Lidé jsou následkem takového postupu „vymytí“, nejsou schopni vnímat a zhodnotit základní skutečnosti, konají naučené věci, informace hodnotí jednostranně - jen z určitých úhlů a přemýšlejí jen v omezené rozsahu. Jsou tak obdobně jako členové některých sekt udržováni v poslušnosti a obdobně jako členové některých sekt mohou tento stav ze začátku pociťovat jako bezstarostnost nebo ulehčení.

V určitém okamžiku, kdy je někdo „dokonale vycvičený“ a po psychické stránce v podstatě troska, „vztah“ obvykle končí. Manipulující partner často již v konečné fázi „důkladného výcviku“ vyhledává „vztah“ nový, a to například přesto, že svému původnímu partnerovi po dobu vztahu signalizoval, že teprve až bude „vycvičený“, bude s ním spokojený a bude ho mít rád. „Dokonale vycvičenému“ člověku pak zbývá nejen bolest vzniklá následkem zásahu do psychiky, ale také bolest ze ztráty partnera. Vnitřní bolest následkem takového zásahu do psychiky nemusí být na první pohled patrná, takový člověk může například vykonávat zaměstnání a spolupracovníci nic nepozorují. To však neznamená, že na člověka nedoléhá na samé hranici snesitelnosti, a často až za ni.

Lze předpokládat, že psychická poškození následkem „skutečně důkladného“ výcviku způsobují svým partnerům často jedinci s narcistickou poruchou osobnosti. Tak jako se lidé v komunitě učí praktiky, které je zaujmou, mohou se učit i lidé bez narcistické poruchy osobnosti v rámci komunit od osob s touto poruchou určité postupy, které vedou k podmanění partnera, bez ohledu na to, o jak destrukční a ničivou záležitost se jedná. Řada z nich je pak udivena tím, že jejich partner, který byl takto poškozen, není schopen v určitých situacích jednat a cítí se tímto jeho chováním obtěžováni. Sami však často nemají nejmenší představu o tom, že se tak stalo následkem něčeho, co považovali za pouhou „praktiku“, za jakousi psychickou obdobu „bondage“ nebo za věc se sadomasochismem „nerozlučně“ spojenou. Jejich následná reakce nezřídka spočívá v kritice poškozeného partnera. Poškození partnera přitom přímo vylučuje, že se mu podaří chovat se tak, jak je po něm v rámci „výcviku“ požadováno. Tím se poškozený člověk dostává mezi dva ohně, musí řešit následky svého poškození, které mu způsobuje bolest, a čelí tlaku, který na něj vyvíjí jeho partner. Pokud takový „výcvik“ považuje za žádoucí určitá subkomunita, může na něj vyvíjet tlak i skupina osob, v níž se pohybuje.